Chronicky stažené kyčelní flexory jsou velmi častým problémem. Vídáme mnoho lidí, kteří nasazují jejich strečink před zátěží, po zátěži a vlastně téměř kdykoliv, kdy k tomu mají sebemenší příležitost. Jenže nehledě na to, jak často je protahují, tak oni ne a ne povolit. Někteří si myslí, že prostě potřebují investovat více času do protahování těch “prokletých“ svalů, aby se dočkali nějakého zlepšení. Každý proces sice potřebuje svůj čas, ale faktem je, že pokud to stále nefunguje, tak to možná nebude tím správným řešením.
Pokud má někdo chronicky stažené kyčelní flexory, pak je tedy otázkou, zda podstata problému opravdu tkví v nich samotných a řešením bude jednoduché protahování, anebo to, že tahají dvojí směnu za nestabilní páteř a nedostatečně rozvinutý HSSP/Core. Jestliže svaly nejsou technicky ‚zkrácené‘ , ale pouze se snaží regulovat přilišné napětí a brání páteři, aby vypadala jako bortící se most, tak jejich protahováním naopak dáváme více příležitosti pro bolesti zad a vše nakonec stejně povede k opětovnému zatažení právě kvůli zmíněné ochraně páteře.
Problémem tedy ve většině případů bývá právě dysfunkce HSSP/Core. Naším cílem je schopnost zachovat sílu a stabilitu trupu v relativně neutrálním nastavení pánve a při správné aktivaci hýždí jakožto motoru pohánějícího naše tělo vpřed. Tudíž jedním ze způsobů jak pracovat na funkci našich flexorů a jejich efektivním “protažení“ je pomocí cviků v neutrálním nastavení páteře (potenciálně dokonce v lehké retroverzi) a za předpokladu, že máme opravdu aktivní zadek, čímž mám na mysli takový tlak, že hýždě zažívají opravdu živoucí peklo.
Dobrou volbou může být správně provedený Plank. Problémem je, že je často vykonáván ve špatném nastavení a bez dostatečné aktivace hýždí. Jako přídavek nám dobře poslouží antirotační, antiextenční a antiflekční cviky, které nám pomohou pracovat na funkci HSSP/Core a odolávání vnějším silám. Pak následuje velké finále v podobě cviků zaměřených na extenzi v kyčelním kloubu, to znamená na sílu našich hýždí. Hýžďové svaly jsou stejně jako kyčelní flexory přímo zapojeny do stability bederní páteře a jejich správná funkce výrazně pomáhá redukovat nároky na již zmíněný psoas a tím i snižovat jeho napětí. Cviky jako mrtvé tahy a různé variace mostů nám rozhodně pomohou dosáhnout kýženého výsledku.
Závěrem bych chtěl říci, že pokud máme stažené kyčelní flexory, tak se tak pravděpodobně děje z nějakého z výše uvedených důvodů. Pokud se budeme věnovat pouze jejich protahování, tak neřešíme samotnou příčinu našeho problému a budeme ztrácet čas neefektivním cvičením, které nám v důsledku nepomůže, ba dokonce možná i uškodí. V našem těle souvisí vše se vším a příkladem toho je, že se část fasciální sítě kyčelních flexorů upíná k pánevnímu dnu a je přímo ovlivňována bránicí. Z toho lze usoudit, že i nesprávný dechový vzor může mít podíl na jejich případné tuhosti. Berme tedy tento stav jako informaci od našeho těla, že bychom měli něco změnit.
Zdroj: Dean Somerset
http://deansomerset.com/some-reasons-why-you-should-stop-stretching-your-hip-flexors/
