Co je valgozita kolen?

Valgózní kolena poznáme podle jejich zvýšeného vbočení směrem dovnitř, bérce naopak směřují do stran, kyčle jsou více ve vnitřní rotaci a addukci a výsledkem jsou tzv. nohy do X. Valgus se může projevit u jednoho nebo u obou kolenních kloubů. Mírná valgozita se ukáže spíše pod záteží (při běhu, výpadu, dřepu, výskoku), pokročilá forma naopak i při běžné chůzi nebo stání, především, když jsou nohy unavené.

Valgus - dřep

Valgus – dřep

Jak poznáme, kdy už jsou kolena valgózní?

Pro hodnocení valgozity kolen existuje několik měřítek. Mezi ta pohledová patří vzdálenost mezi vnitřními kotníky a úhel mezi podélnými osami tibie (holenní kosti) a femuru (stehenní kosti). Vbočené postavení kolen je navíc často spojené s plochonožím (pes planus) a vbočeným postavením nohy (kotníku a paty).

Valgus

Valgus

Valgozita kolen u dětí i dospělých

Stejně jako plochá chodidla a mírně vbočené postavení kotníků a pat, je valgus kolen u dětí do určitého věku fyziologický (v angličtině se popisuje termínem knock knees, který ale někdy bývá používán i pro nefyziologické vbočení). Obvykle se uvádí věk 3–4 roky, do kterého se valgozita nijak nenapravuje, často se do 6–7 let vytratí sama. Je ale dobré o ní vědět a pozorovat děti při pohybu, abychom zjistili, jestli se odchylky spolu s růstem dětí srovnají nebo bude potřeba zasáhnout a zařadit podpůrná cvičení. Vbočená kolena nejsou jen výsadou dětí. Často jimi trpí také dospělí, podle některých studií spíše ženy než muži.

Vbočená kolena u dětí

Vbočená kolena u dětí

Příčiny a prevence vzniku valgózních kolen

Autoři zabývající se valgozitou kolen uvádějí řadu příčin. Kromě genetiky, změn spojených s hormonálním systémem a úrazů (které bohužel nemůžeme příliš ovlivnit) hraje vliv obezita (nadměrné zatěžování kloubů vlastní vysokou hmotností) a různé vady vzniklé během růstu nebo neadekvátním zatěžováním. Prakticky jakékoliv pohyby (především vedené opakovaně a pod záteží) s klouby dolních končetin mimo optimální nastavení mohou vést k vbočení kolen. Zvýšená anteverze pánve (na obrázku jako první) může být kvůli rotaci kyčlí také důvodem valgu. To by mohlo vysvětlovat, proč bývají vbočená kolena častěji identifikována u žen, jelikož je známo, že ženy také mívají častěji anteverzní postavení pánve. Velkou roli hrají také nevhodné boty, hlavně ty na vysokém podpatku. Především u dětí je potřeba vyvarovat se opakovanému a dlouhodobému sezení v pozici „W“ (na obrázku) nebo sezení na židli s koleny spojenými a kotníky daleko od sebe. U dospělých kromě toho ještě řízení auta ve vzoru, kdy jsou opět kolena spojená a nohy s vytočenými bérci sešlapávají pedály. Protože problematika dolních končetin je velmi komplexní a potíže se mohou řetězit, měli bychom se zaměřovat na více segmentů. Valgus kolen je často provázen vbočenými kotníky a zborcenou klenbou. Můžete se o nich dočíst v tomto článku Pes planus (plochonozí) u dětí i dospělých. 

 

Anteverze pánve

Anteverze pánve

„W“ sed

„W“ sed

Obtíže dospělých i dětí s nohama do „X“

Kromě estetické vady na kráse se vbočení kolen projeví rychlou únavou z chůze, obtížemi při běhu a dalších pohybových vzorech a bolestivostí způsobenou nestabilitou kolenního kloubu. Kvůli neoptimálnímu nastavení kloubů je zde větší riziko vzniku problémů jako je artritida, poškození vazů, problémy se spodní částí zad, kyčlemi a kotníky. Bolesti dolních končetin (kromě samotných kolen také často v oblasti bérců, kotníků, kyčlí) se mohou objevit při větší zátěži během dne, ale i v noci, kdy nohy relaxují.

Jak vyřešit valgozitu kolen?

Může se to zdát jednoduché. Když vidíme někoho s nohama do X, obzvlášť děti, stačí je přeci napomenout, aby držely kolena od sebe. Bohužel jde ale o velmi těžký úkol i pro dospělé a třebaže kolena vestoje zvládnou udržet „v ose“ a teoreticky dostat klouby do neutrálního nastavení, jakmile budou pod nějakou zátěží (dlouhé stání, sport), kolena se zase snadno vrátí do původního vzoru. Problematika vbočených kolen není černobílá a podílí se na ní mnoho faktorů, které se u každého jedince individuálně různě kombinují. Proto je kromě pohledové diagnostiky velmi důležitá i celková diagnostika pohybového aparátu při které zjistíme, jakým jednotlivým svalům se věnovat konkrétním uvolňováním a cvičením. Velmi účinnými kroky při řešení vbočených kolen je uvolňování ztuhlých svalů pomocí rollerů a masážních pomůcek (SMR – self myofascial release), cvičení sloužící k mobilizaci a stabilizaci zúčastněných kloubů, posilování nedostatečně silných svalů ovlivňujících pohyby zúčastněných kloubů a správné použití odporové gumy (ve směru valgu, čímž jsou svaly nuceny k práci proti odporu gumy). Větší vbočení může kromě cvičení korigovat ortoped úpravou bot (zvýšením podrážky na vnitřní straně boty), při neúspěchu nočními dlahami nebo v krajním případě operační léčbou.

 

Práce s valgózními koleny:

Zdroje:

Clark, M., Lucett, S. 2011. NASM’s essentials of corrective exercise training. 1st ed. Philadelphia: Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams.

Dungl, P. a kol. 2005. Ortopedie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing.

Hošková, B., Levitová, A. 2012. Oslabení pohybového aparátu. Vademecum: Zdravotní tělesná výchova (druhy oslabení). Praha: Karolinum.

Mařík, I., et al. 2010. Deformity dolních končetin u dětí: diagnostika, monitorování a léčení. Vox pediatriae. roč. 10. č. 7. 16-20.

Petrášová, Š., Zemková, D., Mařík, J. 2012. Vývoj tibiofemorálního úhlu u českých dětí ve věku od 4 do 11,9 let. Antropometrická studie. Pohybové ústrojí.

Reismüller, R., Levitová, A. 2014. Posouzení stupně valgozity a varozity u žáků druhého stupně na základních školách v Karlovarském kraji. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu.

Russell, K. A., Palmieri, R. M., Zinder, S. M., & Ingersoll, C. D. 2006. Sex differences in valgus knee angle during a single-leg drop jump. Journal of athletic training. 41 (2). 166.

Saini, U., Bali, K., Sheth, B., Gahlot, N. and Gahlot, A. 2010. Normal development of the knee angle in healthy Indian children: a clinical study of 215 children. Journal of Children’s

Orthopaedics. roč. 4. č. 6. 579-586.

Scott, W., N. 1994. The Knee. Volume One. 744 s. St. Louis: Mosby – Year Book, Inc.

Shultz, S., J., Nguyen, A., D., Beynnon, B., D. 2007. Anatomical factors in ACL injury risk. In: Hewett, T., E., Shultz, S., J., Griffin, L., Y. (eds) Understanding and preventing non contact ACL injuries, 1st edn. Human Kinetics. 239–258.

Sosna, A., Vavřík, P., Krbec, M., et al. 2001. Základy ortopedie. 1. vydání. Praha: Triton.